Až překvapivě často se setkáváme s tvrzením, že nějaký rádiový modul nebo modem nefunguje správně, nebo přesněji nepřenáší data po sériové lince. Většinou pak problém ovšem není v zařízení samotném, ale ve způsobu jeho použití, neboť nejsou respektovány fyzické možnosti zařízení při použití nějakého uživatelského protokolu sériového přenosu.

Poukazem na fyzické možnost pak myslím především časování sériové linky v konfliktu s použitým přenosovým protokolem. Především je si třeba uvědomit, že původní návrh sériové linky počítal s použitím nějakého druhu handshake, nejčastěji využitím dalších řídících vodičů. Pro jednoduchost se pak začala široce využívat tzv. třídrátová linka, bez řídících vodičů, a konec konců v jednoduchých rádiových modulech většinou ani jiná cesta není k dispozici. (Ponechme stranou zařízení s emulací plnohodnotné linky včetně handshake.)

Aby byl přenos transparentní třídrátovou linkou úspěšný, musí použitý protokol počítat s jistou nestabilitou rádiového přenosu a s časovými prodlevami. Rozhodně neplatí, že co se do rádiové sériové linky na jedné straně nasype, je neprodleně na druhém konci rádiové sériové linky k dispozici. Problémy ukážeme na typické sestavě řetězce: počítač s operačním systémem Windows a aplikací odesílající sériová data, pak rádiový modul, pak přenos k druhému modulu, k němu připojené zařízení s mikroprocesorem a uživatelským softwarem používající přijímaná sériová data. Kde jsou příčiny, že to nefunguje? Zřejmě software koncového zařízení používá nevhodný protokol a nepočítá s nutnými časovými prodlevami a dojde k chybové situaci, kterou neumí řešit. Co všechno je třeba vzít v úvahu?

a. Operační systém Windows je multitaskingový a sériová linka nemůže být ovládána přímo jako za časů DOSu, ale pomocí ovladačů. Důsledkem je možné vložení časové mezery mezi kterékoliv byty odesílaného paketu. Také není možné řízeně vkládat časové intervaly délky ms, neboť počítač pracuje s rozlišením asi desítky ms. Konkrétní chování linky silně závisí na jejím nastavení na konkrétním počítači, a nejsou tím myšleny jen vlastnosti jako přenosová rychlost ap., ale i vlastnosti hlouběji ukryté, např. jako velikost bufferu a způsob synchronizace systémem.

b. Rádiový modul (radiomodem) může mít vlastní buffer a vlastní způsob paketizace dat a vložení bytů adresovací režie rádiového přenosu, tj. další možnost vzniku různých prodlev mezi byty. A nějakou dobu také trvá přenos samotný vlivem různých přepínacích, synchronizačních a bufferovacích dob rádiových zařízení. Transparentní přenos rádiovou vrstvou tak ve skutečnosti znamená "transparentní po částech" a se zpožděním.

c. Rádiový přenos může být rušen a některé části zprávy mohou být zkreslené nebo úplně vypadnout. Je tedy naprosto nezbytné používat nějakou metodu zabezpečení integrity datové zprávy, minimálně kontrolní součet.

d. Software koncového zařízení se musí umět zasynchronizovat na začátek zprávy, přijmout ji tzv. "nasekanou" prodlevami, zkontrolovat její integritu, a v případě přerušení kontinuálního příjmu pokračovat korektně k výchozímu bodu příjmu.

Problémy sériové linky s rádiovou vrstvou, Ing. Petr Fiala, http://artbrno.cz, červenec 2010